ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ

Budova Českého vysokého učení technického se nachází na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice. Byla postavena v roce 1874 podle projektu architekta Ignáce Ullmana v novorenesančním stylu italského typu. Tehdy se do budovy nastěhoval Český polytechnický ústav, předchůdce dnešního ČVUT. Při vstupu do budovy na nás zapůsobí tříramenné schodiště na toskánských sloupech. V průčelí budovy jsou alegorické sochy znázorňující technické vědy, dílo Josefa Václava Myslbeka, nejvýznamnějšího českého sochaře přelomu 19. a 20. století, mimo jiné autora jezdecké sochy sv. Václava v horní části Václavského náměstí.
Více než novorenesanční budova je zajímavější historie a význam toho vysokého učení. Tato škola je totiž nejstarší nevojenskou technickou školou v Evropě. Christian Josef Willenberg, mající jako první ve střední Evropě inženýrskou profesuru, získal povolení k výuce technických věd a od roku 1718 začal učit prvních 12 studentů ve svém pražském bytě. Postupně se škola rozrůstala, Willenberga nahradil další vynikající profesor a matematik Jan Ferdinand Schor. Přibyly nové předměty jako např. optika, technické kreslení nebo geografie, později se zde začalo rozvíjet studium civilního inženýrství. Zásluhou inženýra Františka Josefa Gerstnera, vynálezce, fyzika a průkopníka železnice, vznikl ze školy Polytechnický ústav, první svého druhu v Rakousku a ve střední Evropě. V roce 1869 byla škola rozdělena na českou a německou část. Česká se přestěhovala do budovy na Karlově náměstí. Rozmach průmyslu přinášel zájem o studium, na počátku 20. století měla škola 3000 posluchačů. Absolventi školy byli mimořádně ceněnými inženýry i za hranicemi Rakouska-Uherska. V nově vzniklém Československu byla v roce 1920 škola reorganizována a přejmenována na České vysoké učení technické-ČVUT. V současnosti škola nabízí studium na 8 fakultách a patří mezi světově uznávané technické univerzity.

Více informací
Přehrát audio