PRAHA historická

Praha…Praga….Prague
Když se jednoho dne kněžna Libuše se svým chotěm Přemyslem a s doprovodem podívala z Vyšehradu na protější břeh, zasnila se a jako u vytržení vyřkla toto proroctví: “Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat…“, ukázala na protilehlý skalnatý ostroh a dodala „tam, když přijdete, najdete člověka vprostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž tam vystavíte, Prahou. A jako knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a budeť slovutno světu.“
Praha je jistě ve světě slavná, slovutná. V tom se české báje a kněžna Libuše nemýlily. Se jménem města to bude zřejmě jinak. Nejpravděpodobnější vysvětlení původu jména města Praha se odvozuje od skutečnosti, že přes Vltavu bylo možno přecházet přes brod, tedy přes práh, který se nacházel v oblasti dnešního Karlova mostu. Tedy budoucí město se rodilo, rostlo a vzkvétalo právě v místech, kde vltavské břehy spojoval tento brod neboli práh.
Praha měla a má mnoho tváří, mnoho přívlastků. Od středověku se k Praze pojil přívlastek Praga Caput Regni, tedy Praha hlava království. Od dvacátých let 20. století přibylo do znaku Prahy další označení Praga Mater urbium, tedy Praha matka měst. Nejnovější přívlatek získala Praha v roce 1991 a to Praga Caput Rei publicae tedy Praha hlava republiky. Významný matematik a filosof působící v 19. století v Praze Bernard Bolzano údajně spočítal pražské věže a dospěl k číslu, které přesahovalo 100. A tak je Praha také Prahou stověžatou. Množství pozlacených střech dalo městu také přídomek Zlatá Praha.
Dnes je Praha hlavní město a zároveň kulturní, politické a ekonomické centrum České republiky. Rozkládá se přibližně na 500 km2 v nadmořské výšce od 177 do 399 m n.m. V současnosti má Praha přes 1,2 milionu obyvatel a je podle statistik devátým nejbohatším regionem Evropy. O mimořádné kráse a atraktivnosti Prahy, ležící v srdci Evropy, svědčí i fakt, že je pátým nejnavštěvovanějším evropským městem.
Ještě než začala více než tisíciletá historie Prahy spojená se slovanským etnikem, sídlili v této oblasti Keltové. Keltský kmen Bójů pak dal jméno celé této středoevropské oblasti. Bohemia, tedy domov Bójů. Západoslovanské etnikum dorazilo do této části Evropy v polovině 6. století. V Čechách se na konci 9. století stabilizovala mocenská situace, bylo přijato křesťanství a vládnoucí dynastie Přemyslovců počala budovat raně středověký stát. Je založen Pražský hrad, v jehož podhradí vzniká první aglomerace, a o století později na protějším břehu Vltavy, na stejně strategicky výhodném místě je založen další hrad-Vyšehrad. Mezi těmito dvěma centry se začíná rozrůstat raně středověké sídliště. Zakládají se první kostely a kláštery, rodí se Praha románská. V roce 973 se Praha stává biskupstvím a Čechy získávají větší politickou nezávislost, je založen první klášter – klášter benediktinek. Na konci 11. století získává neobyčejný význam Vyšehrad, kde je založena kapitula vyjmutá z moci pražského biskupa a kde je v roce 1085 korunován první český král Vratislav II. Postupně se obchodní centrum města přesouvá z dnešní Malé Strany do oblasti dnešního Staroměstského náměstí, kde vzniká hrazený dvorec nazývaný Týn anebo Ungelt, jakési obchodní centrum, u něhož je vybudován kostel, později Týnský chrám. Kolem roku 1170 je dokončen první kamenný most řečený Juditin a tep města se zrychluje. Rozvíjí se tedy oba dva vltavské břehy, Pražský Hrad a Malá Strana a na pravém břehu Staré Město pražské. Ve 13. století se upevňuje politická moc vládnoucích Přemyslovců. Přemysl Otakar I. získává v roce 1212 do dědičného držení královský titul. Rodí se Praha královská. Další významní králové Václav I. a Přemysl Otakar II. nechávají stavět hradby a udělují městská práva Starému Městu a Malé Straně. Praha se stává evropskou metropolí, roste moc Českého království, Přemysl Otakar II. vládne od Baltu po Jadran. Václav II., který vládne v letech 1253 až 1305, využívá bohatství kutnohorských stříbrných dolů a razí v Evropě uznávanou měnu – pražský groš.
Rod Přemyslovců vymírá v roce 1306. V Olomouci je zavražděn poslední z rodu – král Václav III. Po krátkém období hledání se na český trůn dostává příslušník mocného rodu Lucemburků. Mladý Jan Lucemburský si vezme Elišku Přemyslovnu a na více jak sto let budou v Čechách vládnout Lucemburkové. Janův syn Karel IV. nastupuje na český trůn v roce 1346. Je českým a římským králem a v roce 1355, poté co vykoná korunovační jízdu do Říma, se stává také římským císařem. Rodí se Praha císařská. Praha se stává hlavním městem Svaté říše římské. Přichází zlatý věk města. Karel zakládá a nechává stavět Nové Město pražské, urbanisticky dokonalé a moderní město se širokými ulicemi a náměstími. V roce 1348 je v Praze založena nejstarší univerzita ve střední Evropě. Město se stává centrem vzdělanosti. Karel zakládá kostely a kláštery, na Pražském hradě vyrůstá katedrála sv. Víta, břehy Vltavy spojí nový kamenný most, který nahradí povodněmi zničený most Juditin. Vše v gotickém stylu. Praha se stává Prahou gotickou. Když v roce 1378 císař Karel umírá, zanechává po sobě skvělé dílo a právem se mu dostává přídomku Pater patriae ,tedy Otec vlasti. Jeho syn Václav IV. není tak státnicky nadaný a navíc přichází zlé časy.
Společenská krize způsobená zejména rozkladem církve, která by měla být páteří společnosti, papežské schizma, morové epidemie, zhoršující se sociální podmínky, to vše přináší silnou potřebu reformy. Na pražské univerzitě působí na přelomu 14. a 15. století jako profesor a později také jako rektor univerzitní mistr Jan Hus. Jeho reformní učení získává obrovský ohlas, nepodaří se mu ale prosadit své učení v evropském měřítku; tak jak se to zdaří o 100 let později otci evropské reformace Martinu Lutherovi. Hus umírá v plamenech jako kacíř 6. července 1415 na hranici v Kostnici. Plameny jeho učení však zachvátí Čechy a v roce 1419 dovede revoluční kněz Jan Želivský pražskou chudinu na Novoměstskou radnici, odkud jsou svrženi katoličtí konšelé. Tato první pražská defenestrace zahájí období husitských válek. Praha se mění na Prahu husitskou. Husitské bouře devastují Prahu, hoří kláštery a kostely, z Vyšehradu zbyde jen dnešní basilika sv. Petra a Pavla a rotunda sv. Martina. Po 16 letech žár revoluce zhasíná, dochází ke kompromisu mezi husity, kteří přijímají pod obojí způsobou, tedy krev i tělo Páně, a mezi katolickou církví. Čechy se stávají zemí dvojího vyznání a zejména za krále Vladislava Jagellonského se Praha vzmáhá architektonicky, buduje se královský palác s jedinečným Vladislavským sálem, který je zčásti pozdně gotický, zčásti již renesanční. V roce 1526 nastupují na český trůn Habsburkové.
Habsburkové vládnou z Vídně, ale jednomu z nich se Praha zalíbí natolik, že jako císař přesídlí v roce 1583 do Prahy. Je to Rudolf II., kterého více než zahraniční politika zajímá umění a alchymie. Praha se stává rudolfínskou – magickou. 28 let je Praha centrem říše a zároveň místem, kam směřují kroky učenců, umělců ale také mystiků a alchymistů. Působí zde Tycho de Brahe ale také Edward Kelly. Rudolf II., tak jako mnozí jiní králové, potřebuje obrovské částky na udržení nákladného dvora. Naštěstí je kde si půjčovat. Praha je totiž také Praha židovská. A v dobách Rudolfa II. je největším bankéřem Mordechaj Maisel, který rád císaři půjčí, zvlášť když ten poskytne ghettu ochranu a povolí jeho velkorysou přestavbu. I k české šlechtě a k měšťanstvu, tedy k českým stavům se Rudolf zachová solidně. Vydá totiž v roce 1609 tzv. Rudolfův majestát, zákon tolerující nekatolické vyznání, což je pro českou nekatolickou šlechtu jistou zárukou existence. Podivínský Rudolf je však svým ambiciózním bratrem Matyášem dohnán v roce 1611 k rezignaci. Matyáš vrací sídlo říše do Vídně, náboženskou toleranci nectí, porušuje majestát a česká šlechta ztrácí postavení ekonomické i politické. Schyluje se k velké bitvě. 23. května 1618 se vydají nespokojení čeští stavové do místodržitelské kanceláře a dva habsburské místodržící defenestrují.
To není jen otevřené české protihabsburské povstání, to je také začátek třicetileté války, jejíž zkázu a zmar pocítí celá Evropa. Čeští stavové svou bitvu s Habsburky prohrají, bitva na Bílé hoře v roce 1620 skončí porážkou českých stavů. Přichází pomsta Habsburků, staroměstská exekuce, při níž je sťato 27 představitelů odboje, přicházejí konfiskace majetků, emigrační vlna, připomeňme zde alespoň Jana Ámose Komenského, přichází loajální prohabsburská šlechta, přichází sláva a moc Valdštejnova. Jeho palác na Malé Straně svou velikostí a okázalostí konkuruje Pražskému hradu a ohlašuje příchod Prahy barokní. Do Prahy přicházejí v 17. a 18. století významní architekti, vznikají jedinečné skvosty barokní architektury, z nichž připomeňme alespoň malostranský svatomikulášský chrám. Baroko to není jen architektura a malířství, je to také barokní vzdělanost, barokní hudba, životní styl a pohled na život. Habsburkové prosazují svůj absolutistický způsob vlády, centralizují svou moc, probíhá úspěšná rekatolizace a postupná germanizace českých zemí. S Marií Terezií a jejím synem Josefem II. přichází období osvícenského absolutismu, období reforem, které podstatně mění společnost. V Praze se také objeví významný architekt Nicola Pacassi, který nechá zasypat hradní příkop u Matyášovy brány a postaví tzv. Tereziánské hradní křídlo již v barokně klasicistním stylu. Je tu Praha klasicistní, staví se Stavovské divadlo, ve kterém se v říjnu roku 1787 odehraje premiéra Mozartova Dona Giovanniho. Konec 18. století je také začátkem tzv. národního obrození, tedy procesu formování novodobého českého národa, utváření moderní české občanské společnosti. České země prožívají v 19. století mohutný ekonomický a kulturní rozvoj, patří mezi nejprůmyslovější oblasti rakouské monarchie. Symbolem národního sebevědomí se stává Národní divadlo postavené počátkem 80. let 19. století v neorenesančním stylu. Snahy české politiky o větší nezávislost a samostatnost nejsou korunovány úspěchem, nedojde k česko-rakouskému vyrovnání tak, jak se to podařilo Maďarům. Nicméně český národ ekonomicky i kulturně roste. Na počátku století vzniká jedinečný Obecní dům nebo Dům U Černé Matky Boží. Historizující slohy, secese, kubismus obohacují město. Evropa však dospěje k první světové válce a čeští vojáci rukují jako vojáci rakouskouherské armády. Porážka Rakouska – Uherska a tehdy uznávaný princip práva národů na sebeurčení rozbije monarchii na tzv. nástupnické státy.
28.října 1918 vzniká Československo, mnohonárodnostní stát s pevnými demokratickými principy. Na dvacet let se z Prahy stává Praha prvorepubliková. Dochází k velkému stavebnímu rozmachu, v roce 1922 se slučuje historické centrum do tzv. Velké Prahy, z rakouského provinčního města se stává moderní evropská metropole, kde se rozvíjí bohatý kulturní život, kde Franz Kafka píše své romány a povídky. Prahu zasáhne funkcionalismu i historizující dostavby či opravy některých památek. Je dokončena stavba katedrály sv. Víta, staví se obchodní domy, otvírá se ruzyňské letiště. Konec první československé republiky způsobí Mnichovská dohoda ze září 1938, kdy se zástupci Francie, Anglie, Itálie a Německa shodnou na tom, že Československo má Německu odstoupit značnou část svého suverénního území, kde od nepaměti žili také Němci.
Anglie a Francie na tuto svou neprozíravou politiku brzy doplatí. 1. září 1939 vypukne druhá světová válka. Čechy a Morava jsou obsazeny Němci již 15. března 1939 a Hitler vyhlašuje Protektorát Čechy a Morava. Protektorátní Praha se halí do tmy povinného zatemnění, seznamy zastřelených vlastenců vyvolávají atmosféru strachu. Přesto dojde v Praze k největšímu teroristickému útoku na nacistickou moc. Českoslovenští parašutisté vyslaní z Anglie spáchají úspěšný atentát na jednoho z nejvlivnějších a nejschopnějších mužů třetí říše Reinharda Heydricha. 7 našich parašutistů pak hrdinně umírá v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se nyní nachází Národní památník hrdinů heydrichiády. Konec války přinese Praze také bombardování, kromě jiného je zasažena novorenesanční část Staroměstské radnice, je zasažen Emauzský klášter. Vcelku ale město přežije válku bez velkých ztrát, pomyslíme-li na tragický osud jiných evropských měst. Konec války přináší svobodu a naději. Návrat k tradicím bohaté a demokratické první republiky se ale nekoná. Období od roku 1945 do roku 1948 je období boje o budoucí charakter státu a společnosti. Poválečná silná pozice levice a komunistické strany a hlavně podpora a mocenský zájem Stalina přivedou Československo do područí Sovětského svazu.
25. února 1948 se komunistům podaří provést převrat, nedemokratickým způsobem se ujmout vlády a konstituovat totalitní režim, který padne až s pádem železné opony v roce 1989. Přichází Praha socialistická. Socialistický realismus zasáhne celou zemi, nejenom Prahu. Dodnes na mnoha jinak překrásných náměstích českých měst a vesnic stojí obludné kulturní domy a obchodní střediska. Z pražské Letné shlíží na Prahu Stalin, jehož monumentální pomník nazývají Pražané s typickým českým humorem „Fronta na maso“. Naštěstí tam dlouho strašit nebude. V listopadu 1962 bude pomník vyhozen do povětří. Od roku 1958 začíná zběsilá výstavba panelových domů. Praha se mění v šedivé město plné výkopů a oprýskaných omítek, padajících balkónů, necitlivě stavěných objektů. Naděje Pražského jara v roce 1968 rozjezdí ruské tanky. Husákův normalizační režim ubíjí město a jeho obyvatele. V blízkosti Vyšehradu se staví monstrózní Palác kultury, kde probíhají sjezdy komunistické strany a kde se tleská pětiletým plánům skomírajícího plánovaného hospodářství. Na Žižkově vyroste obludný televizní vysílač. Reálnému socialismu však docházejí prostředky, systém se zadrhává, už není kde brát. Ekonomický systém se hroutí.
V listopadu 1989 přichází tzv. sametová revoluce, a tak jako v ostatních státech východního bloku i v Československu padne totalitní režim. Rodí se pomalu Praha polistopadová. 1.ledna 1993 se Československo rozdělí na dva samostatné státy. Českou republiku a Slovenskou republiku. Tržní ekonomika přináší mimo jiné výstavbu obchodních center a středisek rychlého občerstvení. Tvář města se rychle mění. Normalizační šeď zvolna ustupuje barevnější a čistější Praze. Kdysi průmyslový pražský Smíchov se zcela mění, navíc v roce 2002 postihne Prahu pětisetletá povodeň, která zasáhne mnoho částí města, které je pak nutné znovu vystavět či rekonstruovat. Končí výstavba panelákových sídlišť a začíná jejich postupná revitalizace. Stavění obytných domů ve městě či na jeho periferii probíhá citlivým způsobem. Centrum města se pozvolna mění. Nové majetkové vztahy většinou pozitivně ovlivňují vzhled domů. Nejenom v centru města se z kdysi šedivých paláců a činžovních domů s padající omítkou vylupují překrásné architektonické skvosty. Kromě historického centra Prahy, kam obvykle směřují kroky turistů, bychom měli upozornit i na další krásné pražské čtvrti, které mají svůj zvláštní genius locí. Ať už se jedná o Žižkov, Karlín, Vinohrady nebo třeba Hanspaulku.
Praha je evropským kosmopolitním městem, architektonickým skvostem, kde se prolínají v jedinečné harmonii různé styly a kulturní vlivy. Rok co rok přijíždějí do města miliony návštěvníků a obdivují jeho krásu a jeho nezapomenutelnou atmosféru. Pojďme se tedy nyní společně vydat do města velikého, jehož sláva hvězd se dotýká.

Více informací
Přehrát audio