TANČÍCÍ DŮM

Významná moderní architektonická památka Prahy, která v době svého vzniku vyvolala obrovskou vlnu odporu ale také vlnu obdivu. Dnes v roce 2015, po téměř 20 letech, je Tančící dům vyhledávanou turistickou atrakcí, se kterou se město sžilo, tak jako se v minulosti sžilo s nedalekou budovou spolku Mánes a s jinými stavbami ve městě, které také ve své době vzbuzovaly velkou polemiku.
V roce 1945 byl bombardováním zničen rohový dům na Jiráskově náměstí a vzniklá proluka měla být podle rozhodnutí z roku 1963 zastavěna. V 80 letech myšlenku vystavět nový dům obnovil architekt chorvatského původu Vlado Milunič, který pro Václava Havla, který bydlel ve vedlejším domě, dělal projekt vnitřního rozdělení jeho bytu. Postupně se tedy zrodil projekt Tančícího domu, dynamické architektury, která měla symbolizovat změny a pohyb v československé společnosti. Projekt však naprosto nezapadal do okolní zástavby. Bylo tedy skutečným zázrakem, shodou okolností a nepopiratelným vlivem prezidenta Václava Havla, že se podařilo získat potřebná povolení, zejména od památkářů, a projekt v porevolučním nadšení a velkorysosti uskutečnit.
V roce 1992 pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden a v roce 1996 byl provoz administrativní budovy zahájen. Vlado Milunič si ke spolupráci přizval významného amerického architekta Franka O. Gehryho a britskou architektu českého původu Evu Jiřičnou. Průčelí budovy tvoří dvě věže připomínající hvězdný taneční pár 30. a 40. let minulého století tedy Freda Astaira a Ginger Rogersovou. Dům o devíti podlažích vystupuje z uliční čáry do linie chodníku, místnosti jsou nesymetrické a stěny šikmé. V nejvyšším patře je restaurace s vyhlídkou. Projekt získal mnoho prestižních ocenění a zajímavým způsobem obohatil architektonickou tvář Prahy.

Více informací
Přehrát audio