TÝNSKÝ CHRÁM

Významnou dominantu Staroměstského náměstí tvoří chrám Panny Marie před Týnem neboli Týnský chrám či Týn. Po chrámu sv. Víta na Pražském hradě se jedná o nejvýznamnější religiózní objekt v Praze. Chrám byl založen v polovině 14. století a postaven na místě původního románského kostelíka, který byl součástí někdejšího hrazeného dvora-Ungeltu, nejstaršího centra Starého Města. Stavby Týnu se ujaly postupně stavební hutě Matyáše z Arrasu a Petra Parléře, stavebních mistrů, kteří se podíleli na stavbě katedrály sv. Víta na Hradě. Trojlodní chrám je vystaven v gotickém slohu s charakteristickým dvouvěžovým průčelím. Půdorysně nestejně velké věže jsou vysoké 80 m, severní byla postavena v letech 1463-1466 a jižní v letech 1505-1511. Velikost chrámu je úctyhodná. Délka 52 m, šířka 28 m, výška klenby střední lodi je 31 m. K nejcennějším gotickým prvkům chrámu, ke skutečným vrcholným dílům středoevropské gotické plastiky patří portál severního vstupu s tympanonem s výjevy umučení Krista. Dílo Petra Parléře z roku 1390. Originál tympanonu můžete zhlédnout v Národní galerii.
Interiér chrámu je mimořádně bohatý, pozornost zaslouží gotická kazatelna nebo nejstarší dochovaná pražská cínová křtitelnice z roku 1414. Na hlavních a bočních oltářích můžeme obdivovat obrazy mistra barokního malířství Karla Škréty. Na hlavním oltáři Nanebevstoupení P. Marie, na vedlejších sv. Barbora, Zvěstování, sv. Vojtěch, sv. Josef. V chrámu jsou také pravděpodobně nejstarší domácí varhany z roku 1670, dílo německého mistra Hanse Mundta.
Mezi turisticky nejoblíbenější místo v chrámu patří náhrobek s portrétem známého dánského astronoma Tychona de Brahe, který působil na dvoře Rudolfa II. Habsburského v dobách, kdy Praha byla sídelním městem habsburské monarchie, hlavním evropským městem.
Chrám sehrál významnou historickou roli v období české náboženské reformace, kdy zde působili vynikající kazatelé své doby, jako Konrád Waldhauser , Jan Milíč z Kroměříže, biskup Jan Rokycana nebo Jakoubka ze Stříbra. V tomto reformním husitském období byl Týn duchovním a společenským centrem Prahy. Proto také v průčelí chrámu byla až do počátku 17. století socha krále Jiřího z Poděbrad –„husitského krále“, který byl symbolem náboženské tolerance a svobody. Po porážce protihabsburského povstání na Bílé hoře, po vítězství habsburského katolicismu, byla tato socha jako symbol husitství nahrazena tradiční zlatou Madonou.
Při pohledu na Týnský chrám každého zarazí, že spodní část průčelí chrámu a hlavní vchod není vidět. Hlavní vchod zakrývá tzv. Týnská škola. Jedná se o dva původně gotické domy přestavěné v 1. polovině 16. století do renesančního stylu. V prvním patře domů je umístěna freska Nanebevzetí Panny Marie z 18. století. Od konce 14. století byla v domech škola, která zde existovala až do 19. století. Týnská škola tedy vznikala souběžně s chrámem, a tak se stalo, že má Týnský chrám tuto zvláštní částečně skrytou podobu.

Více informací
Přehrát audio