Vyšehradské sady

Vyšehrad je vlastně veliký parkový areál, kde se nachází celá řada zajímavých kulturních památek, a zároveň je to místo, kam míří kroky Pražanů a turistů, aby si odpočinuli, prošli se, poseděli na zahrádkách místních kaváren a restaurací a pokochali se jedinečným výhledem na Prahu. Současný utěšený stav Vyšehradu je výsledkem vývoje po roce 1989, kdy se začalo s postupnou rekonstrukcí areálu.
Měli bychom ale také připomenout osobnost, která se nejvíce zasloužila o znovuvzkříšení Vyšehradu v druhé polovině19. století. Touto osobností byl spisovatel a vlastenecký kněz Václav Svatopluk Štulc, který žil v letech 1714 – 1887. Celý svůj život věnoval obnově Vyšehradu. V roce 1860 se stal děkanem vyšehradské kapituly, v roce 1871 byl zvolen vyšehradským proboštem, tedy nejvyšším představitelem kapituly. Ne náhodou je před budovou Nového probošství, která byla postavena právě zásluhou probošta Štulce, jeho bronzová busta a vyšehradské sady nesou jeho jméno. Štulc se významně podílel na vzniku nového hřbitova a jeho zásluhou a na jeho náklady byla do areálu před Nové probošství umístěna socha svatého Václava, kterou vytvořil barokní sochař Jan Jiří Bendl v 70. letech 17. Století a která do roku 1879 stála na Václavském náměstí. Dnes je v parku umístěna její kopie od Jiřího Nováka.
Kromě již zmiňovaných památek je v areálu Vyšehradu také letní divadelní scéna, galerie, ukázkový gotický sklep nebo akropole českých králů, tedy jakýsi obdélníkový park, ve kterém jsou umístěny Myslbekovy sochy vycházející z české mytologie. Jsou zde sousoší Ctirada a Šárky, Záboje a Slavoje, Lumíra a Písně a Libuše a Přemysla. Tato sousoší původně tvořila výzdobu Palackého mostu. Zajímavostí jsou tzv. Čertovy sloupy, tři kusy z rozlomeného sloupu, který pravděpodobně pochází z pohanských dob a sloužil rituálním či časoměrným účelům. Zvláštností také je, že tento sloup je z granodioritu, tedy z kamene, který se v této lokalitě nenachází.

Více informací
Přehrát audio