Vyšehradský hřbitov

Hřbitov se nachází při bazilice sv. Petra a Pavla na rozloze 0,81 ha. Jako pohřebiště byl používán již od 13. století, ale současný význam získal až v druhé polovině 19. století. Tehdy se významné osobnosti politického a kulturního života, z nichž jmenujme alespoň Františka Ladislava Riegera a Františka Palackého, shodli na myšlence vytvořit z vyšehradského hřbitova „národní pohřebiště“, místo, kam budou pohřbíváni ti nejlepší synové a dcery českého národa.
Současnou podobu získal hřbitov v roce 1869, kdy byl areál hřbitova vymezen hřbitovní zdí s novorenesančními arkádami, které navrhl významný architekt Antonín Wiehl. Podle jeho návrhu byla také na východní straně hřbitova v letech 1889 – 1893 vybudována hrobka Slavín, která měla být místem posledního odpočinku těch nejvýznamnějších osobností českého národa. Ostatně nápis na průčelí Slavína “Ač zemřeli, ještě mluví“ jasně vystihuje hlavní ideu tohoto pohřebiště. O vznik Slavína se zasloužili zejména vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a smíchovský starosta Petr Matěj Fischer, který stavbu financoval a který předal Slavín do správy vlasteneckému spolku Svatobor, který se o Slavín stará dodnes. První osobností, která byla do hrobky Slavína pohřbena, byl spisovatel Julius Zeyer, autor mimo jiné dodnes hrané hry Radúz a Mahulena, a poslední osobností, která zde byla v roce 2006 uložena, byl světoznámý dirigent Rafael Kubelík. Spolek Svatobor nemíní další pohřbívání do Slavína uskutečnit, jakkoliv se zde nachází ještě poslední volná hrobka na uložení 8 uren. Slavín tvoří jen část hřbitovního areálu, kde se našlo poslední odpočinek na 600 významných osobností českého národa. Vědci, umělci, sportovci… velikáni českého národa.

Více informací
Přehrát audio